Vztahy, psychologie

Závislost na čokoládě

17. června 2008 v 22:22 | Ann
Čokoláda může při nadměrném požívání vést k závislosti. Lidé s velkou touhou po sladkém čokoládovém pokušení se nazývají anglicky chocolate cravers. Podle Melindy Hemmelgarn z Missourské univerzity je na čokoládě v USA závislých 40% žen a 15 % mužů.
Čokoláda často slouží jako náhrada za pocity. Kdo byl v dětství často čokoládou odměňován za dobré výkony ve škole či za způsobné chování, při smutku či strachu jí konejšen, může též v dospělosti podobné psychické nálady zahánět čokoládou jako utěšujícím prostředkem. Děti, které bývají pochváleny nemateriálními prostředky, si nevyvinou tento vzorec chování.

Jaké látky v čokoládě jsou zodpovědné za vznik této závislosti?

Vědci pátrali po psychoaktivních sloučeninách, které mohou tuto závislost vyvolávat. Byly zkoumány následující látky:

Theobromin - alkaloid z kakaových bobů, který je podobný kofeinu. Jde o látku, která má slabé stimulační účinky na centrální nervový systém, ale sama nevyvolává žádné podstatné subjektivní pocity.

Purínové deriváty kofein a methylxanthin jsou v čokoládě obsaženy v menším množství než v čaji nebo kávě. Další látky jako histamin, serotonin, tyrozín, tryptofan, fenylethyamin či hořčík, z nichž některé fungují v organismu jako přenašeče nervových vzruchů (neurotransmitery), jsou v jiných potravinách zastoupeny v mnohem větším množství a přesto tyto potraviny nevyvolávají takovou závislost jako čokoláda.

V čokoládě se též nacházejí speciální bioaktivní látky bílkovinné povahy (např. tyrozín) , které se mohou navazovat na v trávicím traktu existující opiátové receptory. Tyto peptidy mohou působit na centrální nervový systém, avšak zatím nebylo provedeno dostatečné množství potřebných studií o působení těchto látek při jejich ústní konzumaci.

Jídlo a řeč povah

27. května 2008 v 21:41 | Ann
Napadlo vás někdy, že povaha a způsob, jakým držíte dietu, spolu mohou souviset? Pokud jste například cholerik, pravděpodobně takto prudce budete přistupovat i ke stravování. Rovnice naštvání - výbuch - snědení všeho, co je po ruce - výčitky svědomí pro vás pravděpodobně nebude neznámá. Naproti tomu flegmatikovi se asi jen tak nestane, že by v návalu emocí bez rozmyslu vyplenil ledničku...
Lidská povaha je složitá věc. Člověk je při narození vybaven na život jen skrytými neviditelnými možnostmi, aby se rozvíjel. To, co do něj vložila matka příroda, jsou jeho vlohy.
Člověk se současně rodí také s vrozeným typem dynamičnosti, energie, vzrušivosti či pasivity, netečnosti a lenosti. Způsoby reagování na životní situace a typy reakcí nás většinou provázejí do určité míry celým životem. Zahrnují se pod název temperament. Slovo temperament pochází z latinského temperamentum -"poměr". Původně tento pojem užil slavný řecký lékař Hippokrates pro vyjádření toho, že lidská dynamika, reaktivita, vitalita jsou výsledkem "poměru", v jakém v sobě máme "namíchány" čtyři tekutiny ovlivňující život.

Jak se uzdravit z bulimie

23. května 2008 v 23:42 | Ann
Cesta k úzdravě není snadná. Někomu trvá měsíc, někomu půl roku a někdo na ní stráví i několik let. Důležité je, že jste na cestu vůbec vykročili. Každý z nás je jedinečný, každý má jinou povahu i jinou postavu. Pochopit naši individualitu je základem úspěchu. Své uzdravení si stanovte jako svou nejvyšší prioritu.
Někteří lidé mají s vyléčením méně potíží než druzí, ale u nikoho to není proces s okamžitým výsledkem. Léčení se z tak komplexní poruchy, jakou je bulimie, je řetězem složeným z drobných úspěchů a neúspěchů. Je to nesmírně těžký úkol, který by neměl být brán na lehkou váhu. Rozhodnutí se "přestat" neznamená, že od zítřka budete uzdraveni, ale jde o to dělat pro uzdravení právě teď přesně to, co je třeba. Každý malý krůček bude odměněn pocitem radosti, sebedůvěry a pozitivními myšlenkami.

Nemoci spojené s hubnutím

7. května 2008 v 22:11 | Ann
Mentální anorexie a Bulímie..(nebudu kopirovat, snad kazdy zna)
Kromě těchto základních poruch příjmu potravy existují i další; pokud tedy člověk má poněkud podivný vztah k jídlu, ale anorexií ani bulimií zjevně netrpí, může jít o jinou poruchu.
Infantilní mentální anorexie - anorektické chování u dětí (tedy před nástupem puberty).
Syndrom nočního přejídání - opakované nutkavé puzení v noci jíst - podobá se záchvatům přejídání u bulimiček. Občasný noční nájezd na ledničku je celkem normální, pokud se z něj stane pravidelná nutnost, je čas navštívit psychologa
Záchvatovité přejídání - opakované přejídací záchvaty, podobné bulimickým, ale bez následujícího kompenzačního chování, tedy např. zvracení nebo cvičení (jedlík má sice výčitky, ovšem nenapadne ho, že by snad měl jídlo vyzvrátit, maximálně si slíbí, že zítra půjde za trest do práce pěšky). Vyskytuje se např. u obézních lidí, nucených držet dietu.
Emoční porucha spojená s vyhýbáním se jídlu - někteří lidé mají "mozek propojený přímo s žaludkem" - jsou-li nervózní, je jim špatně, ve stresu (ať už negativním, nebo pozitivním, například když jsou zamilovaní) nejsou schopni pozřít ani kousek jídla. To je pro poměrně velkou část populace zcela normální - ale může to přerůst (stejně jako noční přejídání) v extrém, který si žádá psychologickou intervenci.
Syndrom vybíravosti v jídle - alespoň trochu vybíravé je každé dítě, ovšem opět platí to, co v předchozích případech - všeho moc škodí. Může se stát, že dítě začne odmítat cokoliv jiného, než sladké kaše - a pak je třeba situaci řešit, protože pro dětský organismus mohou mít výživové deficity ošklivé následky.
Syndrom pervazivního odmítání - dítě systematicky odmítá cokoli dělat nebo přijímat - jídlo, pití, pohyb, mluvení, jakoukoli péči o sebe
Ruminace - specifická PPP, vyskytující se u kojenců a batolat; vyznačuje se opakovanou a častou regurgitací ("ublinkáváním") bez známek jakékoli nevolnosti nebo jiného diskomfortu.
Pika - nutkavé pojídání nestravitelných látek, např. hlíny, papíru, vlasů, odpadků. Vyskytuje se u dětí, případně mentálně retardovaných dospělých.

Muži nechtějí vyzáblé ženy

3. května 2008 v 16:51 | Ann
Mezi muži obdivují vyzáblé modelky už jen návrháři. A ti jsou většinou gayové. Heterosexuální pánové totiž ve své většině dají přednost protějšku s plnějšími tvary, placatá ramínka na módní oblečení jsou out.
28. 4. 2008 10:30 - SYDNEY
Z průzkumu mezi šedesáti tisíci čtenáři pánského magazínu FHM vyplynulo, že nejatraktivnější jsou prý ženy s postavou konfekční velikosti 38 až 40. Z šedesáti tisíc oslovených mužů čtyři pětiny tvrdily, že je více přitahují ženy s konfekční velikostí 38 a 40 než velikost 34 alias XS.
Nejvíce mužů toužilo po velikosti 38, to bylo 41 procent dotázaných, na druhém místě byla velikost 40, kterou upřednostňuje 39 procent dotázaných a jen 20 procent toužilo po velikosti 34.
Zanedbatelná pětina čtenářů zvolila velikost 34 jako ideální typ dívčí postavy, zatímco velikosti 38 a 40 spolehlivě pokořily hubenější rivalky. To dokazuje jednu věc, dámy, kopněte do sebe pivo, pochutnejte si na hamburgeru a my vás budeme milovat," tvrdí šéfredaktor australské edice magazínu FHM Ben Smithurst.

Ženy chtějí být štíhlejší, než se líbí mužům

Podle Julie Thomsonové, ředitelky nadace The Butterfly Foundation pro boj s poruchami příjmu potravy a zdravé vnímání těla, je podobný výzkum k ničemu. "Jen činí z žen hmotné věci a stále opakuje, že se muži na ženy dívají stále jen zvnějšku," míní Thomsonová.
Expertka na anorexii a bulimii Marika Tiggemannová z Flinders University v australském Adelaide tvrdí, že průzkum časopisu jen potvrdil závěry jejího vlastního výzkumu.
"Zjistili jsme, že ženy chtějí být hubenější víc, než co se mužům líbí. Mužská představa o štíhlosti je ´mohutnější´ než představa žen. Naneštěstí si spousta lidí myslí, že hubenost dokazuje, že je člověk disciplinovaný a dokáže se ovládat, zatímco být tlustý znamená být slaboch," uvedla Tiggemanová.

Když se nákupní horečka změní ve virus

20. dubna 2008 v 21:35 | Ann
Anorexie, kleptomanie, gambling,... Že se vás žádná z těchto civilizačních psychonemocí netýká? A co oniomanie? Frustrace z moderní konzumní společnosti v podobě chorobné závislosti na nakupování může potkat i vás.
Německý psycholog Emil Kraepelin poprvé definoval syndrom nepříčetného nakupování jako nemoc už před 90. lety, ale teprve teď se tzv. shopaholismus, donedávna zcela neznámý pojem, začíná skloňovat ve všech pádech. A to nejen v Americe, kde je tato závislost v plném rozkvětu. Hysterická potřeba kupovat víc, než člověk potřebuje, a utrácet víc, než si může dovolit, si pomalu, ale jistě nachází své oběti také u nás.

"Nemůžu bez tebe žít!"

20. dubna 2008 v 20:42 | Ann
Že se závislost týká jen hazardních her, alkoholu, drog? Omyl! Závislá můžete být i na svém příteli či muži. Psychologové tvrdí, že partnerská závislost je závažnější než alkoholová a těžko se odbourává. Pobyt v odvykací léčebně na tento druh závislosti totiž nestačí.
Psycholožku Lenku Černou stále častěji navštěvují ženy (i muži, ovšem těch je podstatně méně), s tím, že příliš žárlí. Že se bojí, aby nepřišly o svého partnera, a že cítí velkou úzkost, kdykoli jejich partner opouští domov, ač ho nečekají žádné pracovní povinnosti. I když ženy v této souvislosti obvykle nepoužívají pojem závislost, je vysoce pravděpodobné, že emočně závislé jsou. Žijí sice v představě, že dělají všechno proto, aby se jejich partner ve vztahu cítil dobře, výsledkem je ale většinou pravý opak: muže svazují nejistotou a smutkem. "Velké množství vztahů se dnes potýká se závislostí jednoho z partnerů, a tedy s nesvobodou jednoho či druhého. Jen malé procento partnerství je založeno na svobodě obou a maximální důvěře," konstatuje Lenka Černá. Její klientky obvykle tvrdí: "Když já ho tak moc miluju, že bez něj nemůžu být!"

Co vyčtete z tváře - Test

20. dubna 2008 v 20:26 | Ann
Lidská tvář je mapa, z níž se dá vyčíst daleko víc než z vyřčených slov. Umíte se na tomto území orientovat, či je to pro vás země neobjevená?
Každý z vlastní zkušenosti víme, že se často rozhodujeme - aniž si to uvědomujeme, spíše na základě pocitů než na základě myšlení. Emoce a prožitky hrají v komunikaci mezi lidmi velkou roli, jsme schopni projevovat beze slov - nonverbálně - paletu pocitů než jakýkoli jiný živočich. Nejčastěji se uvádí, že slovem - verbálně - zaujímáme v komunikaci pouze 30 % a zbylých 70 % patří nonverbální komunikaci. Je to logické, protože nonverbální signály vysíláme celým tělem i v době, kdy nemluvíme - například pohledem, postojem, gestikulací či mimikou. Svědčilo by o určité nemoci, kdyby se člověku při mluvení nepohnul ve tváři ani sval, na druhou stranu se můžeme setkat s hráči karet, kteří nasadí "kamennou" tvář po celou dobu hry, aby dokázali skrýt své nadšení nebo prohru.

Udělejte dobrý první dojem!

14. dubna 2008 v 21:56 | Ann
Nikdy nemáte druhou příležitost udělat první dojem. Ať se už jedná o konkurz na vytouženou práci nebo o velmi zajímavého příslušníka opačného pohlaví.
Ve většině případů je to právě první dojem, který ovlivňuje, zda a jakým způsobem bude vaše setkání pokračovat. Odborníci, kteří se snažili rozšifrovat, co se vlastně skrývá pod slovy "první dojem", došli k následujícímu závěru.
První dojem
- jakýsi napůl intuitivní názor na určitou osobu, si vytváříte během prvních dvou minut
setkání. Během těchto dvou minut získáte 35 - 42 vjemů, dojmů, maličkostí, kterých si na ní všimnete. Z toho je ovšem pouze 5 - 7 vědomých, takže nepočítejte s tím, že byste přesně věděli, proč vám je právě tahle osoba tak nesympatická. Tedy pokud na vás třeba upřeně neciví, což bytostně nesnášíte, nebo se během rozhovoru nešťourá v uchu :-).
A co první dojem nejvíce ovlivňuje? Pokud jste kupříkladu u pracovního konkurzu, počítejte s tím, že první dojem, který z vás personalista získá, se zjednodušeně vytváří z toho:
jak vypadáte
jak mluvíte
co říkáte
Ať už jste žena nebo muž, to, jak vypadáte, tvoří55% prvního dojmu.

Dieta dokáže odhalit kvalitu partnerského vztahu

7. dubna 2008 v 19:28 | Ann
Dieta může mít dvojnásobně pozitivní i dvojnásobně negativní výsledek. Změna jídelníčku a životního stylu totiž prověří nejen nadbytečná kila, ale také kvalitu vztahu a partnera. Podle kanadských odborníků totiž při dietě jednoho z partnerů lze vysledovat na chování toho druhého, jak dobrým je protějškem a jak kvalitní vztah spolu utváří.
Partneři zaujímají celé spektrum reakcí při dietě svého protějšku, od podpory k otevřenému nepřátelství, od přímé spoluúčasti na dietě až po zlomyslné pojídání zakázaných potravin. V tom se podle Kanaďanů odráží všeobecná dynamika vztahu. Zajímavé přitom bylo, že protějšky, které vyloženě bojkotovaly dietní plán svého partnera a záměrně konzumovaly zakázané potraviny, nevnímaly své chování jako negativní.

Nejpozitivnější účinek na dietu jednoho z partnerů měla otevřená podpora a povzbuzování tím druhým. To však funguje jen u opravdu kvalitních vztahů. Nepřímá podpora ve smyslu nekomentování změn rodinného jídelníčku měla mnohem menší účinnost.

Studii expertů z Ryerson University v Torontu publikovali v odborném časopise Journal of Nutrition Education and Behaviour.

Moc necvičte! Zblázníte se!

6. dubna 2008 v 12:11 | Ann
Příliš mnoho fyzického cvičení může ohrožovat psychické zdraví. Někteří lidé to ve fitku přehánějí tak, až si mohou přivodit vážné škody.
Zkušenosti britských zdravotníků ukazují, že posedlost cvičením se dá srovnat se závislostí na alkoholu nebo jiných drogách.

Den na trampolíně

Jedna z pacientek nemocnice Huntercombe v britském Berkshiru, Laura Kibbleová, vstává denně o několik hodin dříve než její tříletý syn, aby se mohla věnovat skokům na trampolíně. Nedokáže dospat, nedokáže si poručit. Její posedlost stala tak vážnou, až skončila v nemocničním ošetření.
Další kolo fyzicky náročných skoků absolvuje po obědě, když dá chlapečka spát. A večer se už nemůže dočkat, až se zase bude moc vrhnout ke své trampolíně. Cvičení se pro ni stalo nejdůležitější náplní jejího dne.

Žít s přítelem se ženám "nevyplácí" - jedí nezdravě a tloustnou

1. dubna 2008 v 20:02 | Ann
Když se nastěhují k příteli, mají ženy tendenci přibývat na váze a jíst nezdravěji. Vyplývá to z analýzy, o níž na svých webových stránkách píše britská zpravodajská stanice BBC.
Experti z univerzity v britském Newcastlu nicméně podotýkají, že se zdá, že u mužů je to přesně naopak, tedy alespoň co se "zdravosti" konzumované stravy týká.

Závěry výzkumu ukazují, že u žen roste v jídle množství tuku a cukru poté, co začnou žít s partnerem. Vysvětlení podle týmu spočívá v tom, že se jeden druhého snaží potěšit.

Odborníci britské univerzity analyzovali sedm různých studií o životním stylu a stravovacích návycích, které vycházely z průzkumů mezi tisícovkami lidí, kteří byli ženatí či spolu žili. Muži tvrdili, že od začátku společného života jedli víc ovoce a zeleniny a obecně lehčí jídla. Ženy naopak více konzumovaly těžší jídla, která preferovali jejich partneři.

Fobie - 2.část

7. února 2008 v 23:05 | Ann
HAHA MÝM FAVORITEM JE xanthofobie - (strach ze žluté barvy nebo slova žlutý) XD
(H- Z)

Fobie - 1.část

7. února 2008 v 23:05 | Ann
(abecední výčet v celém článku A-G)

Perfekcionismus

6. února 2008 v 14:07 | Ann
Cítíte se nespokojeni sami se sebou a s tím, co děláte ? Často uvažujete o tom, že jste povinni na sobě víc pracovat a víc toho dosáhnout ? Zamyslete se, jestli jste nespadli do pasti chorobného perfekcionismu.

Posedlost krásou

2. února 2008 v 20:52 | Ann
Začne to nevinnou injekcí botoxu mezi oči. Pokračuje menším zadkem, plnějšími rty, nosíkem jako knoflíkem a končí třeba ztrátou identity. Kdy se z normální péče stává nebezpečná posedlost?
Jak se může krásná a inteligentní žena stát závislou na plastických operacích? Jednoduše. Sedmatřicetiletá Iva o tom ví své. "Moje cesta od zdravé a přitažlivé ženy k umělé trosce začala před sedmi lety. Bylo mi třicet a dělala jsem redaktorku v jednom časopise. Občas jsem psala o novinkách v kosmetice, a tak jsem také chtěla leccos vyzkoušet. Probudil se ve mně červík zvědavosti. Brzy jsem dostala pár botoxových injekcí a měla rty vycpané kolagenem," vypráví. V následujících sedmi letech podstoupila Iva ještě lifting očních víček, další botox, laserové vyhlazení pokožky, kolagenové výplně…
 
 

Reklama